Český trh s fotovoltaikou prochází obdobím, které není krizí v pravém slova smyslu. Je to spíš vystřízlivění. Po letech euforie, masivních dotací a bezhlavého růstu přichází fáze, kdy se ukazuje, kdo na trhu opravdu má co nabídnout – a kdo tu byl jen proto, že stát na čas otevřel kohoutky s penězi.
Fotovoltaika byla v posledních letech prodávána jako jednoduchý produkt. Vezměte si maximální výkon, co největší baterii, všechno zaplatí dotace a návratnost se „nějak“ dostaví. Jenže realita je složitější. Dotace nejsou jisté, trh je nestabilní a domácnosti začínají řešit otázky, na které jim nikdo během dotačního boomu nedal odpověď.
Co bude za pět let? Kdo mi systém opraví, když se porouchá? A dává to celé vůbec smysl bez státní podpory?
Trh se už loni začal rozpadat. Letos to bude vidět naplno
Už v průběhu posledních dvou let zkrachovaly stovky instalačních firem. Letos k nim přibudou další. Ne proto, že by fotovoltaika přestala fungovat, ale proto, že celý obor byl uměle nafouknutý dotacemi a extrémně nestabilním prostředím. Kdo přežije a kdo zmizí?
Přežijí silné stabilní firmy, které nevsadily vše jen na zběsilou honbu za nepřirozeným růstem. Výhodu mají také velké podniky, které poskytují služby ve více odvětvích, kde fotovoltaika jen logicky zapadala do souboru nabízených služeb. Kvalita u těchto firem sice často kolísala, ale současný útlum tyto firmy nepoloží.
Tip: Stabilním ukazatelem kvality instalační firmy je například recenzní portál Refsite, který ověřuje všechny recenze a kde naše společnost již třetím rokem v řadě drží prvenství mezi všemi instalačními firmami v ČR.
Z pozice lídra v oboru můžeme v klidu prohlásit, že zákazníci nemusí mít obavy o naše dlouhodobé setrvání na trhu. Naši zakladatelé stáli u zrodu tohoto oboru v ČR a možná i proto jsme dokázali pohlédnout za obzor a v dobách růstu jsme viděli nejen potenciál, ale i budoucí rizika. Proto jsme se zaměřili na vybudování silné holdingové struktury s pevným zázemím a logickou synergií s dalšími firmami v příbuzných odvětvích, které paradoxně získávají vlivem současné situace nové byznysové příležitosti.
A firmy, pro které byla fotovoltaika pro rodinné domy existenčním pilířem, jsou a budou v problémech.
Přežít může jen ten, kdo včas pochopí, že:
- fotovoltaika je cyklický obor,
- dotace nejsou věčné,
- dlouhodobě funguje jen diverzifikace – elektroinstalace, bateriová úložiště, řízení spotřeby, nabíjecí infrastruktura, servis.
Vznikly tisíce firem, jejichž jediným produktem byla „dotovaná FVE na klíč“. Bez kapitálu. Bez servisu. Bez dlouhodobé strategie. Stačilo pár změn v dotačních podmínkách, zpomalení poptávky a tyto firmy se začaly hroutit jako domečky z karet.
Důsledky ale nenesou jen oni. Ponesou je především zákazníci.
Desetitisíce domácností zůstávají bez servisního partnera
Po krachu instalační firmy zůstává domácnost s technologií na střeše, kterou:
- nemá kdo servisovat,
- nemá kdo diagnostikovat,
- a často ani nemá kdo reklamovat.
To je realita, o které se během dotační horečky nemluvilo. Přitom právě servis a dlouhodobá péče o systém jsou u fotovoltaiky klíčové. Elektrárna není „hotová věc“. Je to zařízení, které má fungovat 20–30 let. Ale jako každé technické dílo i fotovoltaika potřebuje svou péči.
Právě proto už několik let provozujeme samostatnou servisní společnost FVE Podpora s.r.o., která se specializuje na pomoc domácnostem, jejichž původní dodavatel skončil. Řešíme servis, diagnostiku, ale i vyřízení reklamací komponent, které jsou stále v záruce – i když původní instalační firma už neexistuje.
Tohle není marketingová služba. Je to reakce na selhání trhu.
Proč jsou tady vlastně dotace na fotovoltaiku?
Dotace nejsou „dárkem od státu“. Jsou nástrojem, jak motivovat domácnosti a firmy k investicím, které mají dlouhodobý veřejný přínos – snižují závislost na dovozu energií, zlepšují energetickou soběstačnost země a pomáhají naplnit evropské klimatické cíle.
Programy jako Nová zelená úsporám (NZÚ) financují Evropská unie i Česká republika společně, zejména z prostředků Modernizačního fondu. Ten je tvořen výnosy z emisních povolenek a má jasně stanovený účel – podporu zelené energetiky a úsporných technologií. Jinými slovy – peníze na dotace vznikají tak, že firmy platí za své emise a odtud peníze putují zpět lidem ve formě podpory smysluplných ekologických opatření, jako je fotovoltaika nebo zateplení.
Záloha na fotovoltaiku? V dnešní době naprostý nesmysl
V prostředí, kde firmy mizí ze dne na den, je potřeba říct jednu věc naprosto otevřeně a bez obalu: Kdokoliv dnes platí zálohu instalační firmě, hazarduje se svými penězi.
Ano, je to tvrdé. Ale pravdivé.
Záloha není projevem důvěry. Je to přesunutí rizika z dodavatele na zákazníka. Pokud firma není schopná realizovat zakázku bez toho, aby si dopředu sáhla na peníze klienta, pak problém není u klienta. Problém je v její finanční stabilitě.
Zdravá firma:
- má kapitál,
- má zázemí,
- a dokáže dodat dílo bez toho, aby si nechala platit dopředu.
V dnešní situaci by zálohu zaplatil jen člověk, který si neváží vlastního kapitálu – nebo netuší, v jakém stavu se trh nachází.
Stát chaos vytvořil. Teď se tváří, že neexistuje
Je potřeba říct i nepříjemnou pravdu: hlavním viníkem současného chaosu je stát.
V minulých letech nastavil dotační politiku tak, že:
- podporovala kvantitu místo kvality,
- motivovala k předimenzovaným instalacím,
- vytvořila extrémně nestabilní a nepředvídatelné prostředí.
Dotace nebyly nástrojem rozvoje, ale deformace trhu. Lidi nebyli vedeni k racionálním rozhodnutím, ale k maximalizaci výkonu, protože „na to byly peníze“. Výsledkem jsou tisíce domácností s desetikilowattovými elektrárnami, které nikdy plně nevyužijí.
Dnes stát doslova mlží. Andrej Babiš na jednu stranu slibuje pokračování úspěšného programu Nová zelená úsporám (lze si to přečíst ve volebním programu strany ANO z roku 2025: https://www.anobudelip.cz/file/edee/ke-stazeni/volebni-program-2025.pdf), který přese všechno přispíval domácnostem k celkovému snižování cen za energie, ačkoliv ne vždy docházelo k vytváření stabilního podnikatelského prostředí, to je prostě fakt.
Nicméně vyjádření Petra Macinky jsou v daleko méně pozitivním duchu. Nějaká podpora “asi bude”, rozhodně ne v takové výši, jako v minulosti a nejspíš se bude jednat jen o jakési garance či půjčky. Zda takový produkt bude pro koncového zákazníka smysluplný, to ze stávajících informací neposoudí asi nikdo.
Výnosy z emisních povolenek ETS1 sice existují, ale je velmi pravděpodobné, že v letošním roce se formou dotací NZÚ mezi domácnosti ve větším rozsahu nedostanou. A i kdyby ano, půjde o omezenou podporu, která už trh nespasí.
Paradoxně to může být dobře
Zní to cynicky, ale současná situace má i pozitivní stránku. Trh se může konečně narovnat.
Fotovoltaika přestane být:
- dotační závod,
- rychlý obchod,
- produkt pro každého za každou cenu.
A znovu se stane tím, čím má být: technickým řešením navrženým podle reálné spotřeby a dlouhodobého provozu.
Bez dotací začíná dávat smysl menší, chytře navržený systém. Ne maximum výkonu, ale maximum využitelnosti. Ne univerzální řešení, ale systém, který odpovídá konkrétnímu domu a životnímu stylu.
Kde fotovoltaika smysl neztratila
Je důležité dodat, že ne všechny segmenty jsou na tom stejně. U bytových domů zůstává fotovoltaika velmi smysluplná i bez dotací. Výkonu je zde téměř vždy málo, výroba se dělí mezi mnoho bytů a díky alokačním klíčům se přebytky minimalizují.
Firmy fungují v úplně jiném režimu než domácnosti. Mají vysokou denní spotřebu, často jedou na spotových cenách a fotovoltaika se jim dimenzuje podle reálných odběrů. Pro ně byla a zůstává racionální investicí, nikoliv dotačním experimentem.
Co přijde dál
Fotovoltaika nekončí. Končí jen iluze, že je to jednoduchý produkt bez rizika.
Budoucnost patří firmám, které:
- nejsou závislé na dotacích,
- mají vlastní servisní zázemí,
- dokážou nést odpovědnost i roky po instalaci.
A zákazníkům, kteří pochopí, že nejde o to mít co největší elektrárnu, ale funkční systém a partnera, který tu bude i za deset let.
Tohle není konec fotovoltaiky. Je to její návrat do reality.
